svlékající se dívka

Jejich rady uzavirala stara pani na koleckovem kresle, kterou vezl zamestnanec aerolinky. Najednou se zastavil a musel objet neco leziciho ve vchodu do zavazadlove haly. Byl to vinovy kozeny prirucni kufrik. Lezel na boku. Vysunovaci drzadlo mel stale vytazene. Z peti metru jsem rozeznal pismena ozdobneho zlateho monogramu na predni casti. M . B. G. S Roscoe jsme se rozebehli zpatky do zavazadloveho prostoru. V tech par minutach, co jsem byl odtamtud pryc, se temer vyprazdnil. Nebylo tam vic nez nejakych dvanact lidi. Vetsina z nich si uz stahla sva zavazadla z pasu a smerovala k vychodu, kterym my vesli. Behem minuty nezustal v hale nikdo. Zavazadlovy pas se otacel prazdny. Pak se zastavil. V nastalem tichu jsme se s Roscoe na sebe podivali. Hala mela ctyri steny, podlahu a strop. Byly zde vstupni a vystupni dvere. Otacivy pas vychazel ze steny a opet do ni vstupoval otvory o velikosti zhruba metr krat metr. Oba byly opatrene zasterkami z cerne gumy, nastrihanymi do priblizne peticentimetrovych pruhu. Vedle pasu byly dvere do nakladoveho prostoru.