Team
V noci spali jen par hodin, na dolarove dune, pripoutani ke schodum vedoucim do kancelare. V sobotu rano, kdyz se nevratil mlady Kliner se dvema straznymi, zacal stary silet. Ted uz nemel na praci nikoho. Tak nutil sve vezne, aby pracovali bez prestani. V sobotu v noci nespali vubec. Jen se potykali s beznadejnym ukolem naskladat obrovskou hromadu do krabic. Pritom se zpozdovali cim dal vic. S kazdou dalsi dodavkou, ktera vysypala nove bankovky na podlahu skladu, byl Kliner posedlejsi. Takze Roscoe mu temer tri dny otrocila. V ustavicne hruze o svuj zivot, v nebezpeci, vycerpana a ponizovana. A to mou vinou. To jsem ji rekl. Cim vic jsem ji to opakoval, tim vehementneji mi odpovidala, ze mi to za vinu neklade. Byla to moje vina, tvrdil jsem. Ne, nebyla, byla presvedcena ona. Omlouvam se ti, rikal jsem ji. Nemas proc, odpovidala. Naslouchali jsme jeden druhemu. Akceptovali jsme to, co bylo receno. Porad jsem byl ale presvedceny, ze to moje vina byla. A nebyl si stoprocentne jisty, ze ona si to nemysli take. Navzdory vsemu, co rikala. Nepohadali jsme se kvuli tomu.
