Blog
Hra zacala. Netusil jsem, kdo jsou ostatni hraci. Ani jsem presne nevedel, o jakou hru se jedna. Ale vedel jsem, jak hrat. Mym prvnim tahem bylo to, ze jsem chtel, aby meli pocit, ze jsou vzdycky o krok napred. "Mam jit dneska do prace?" zeptala se Roscoe. "Rozhodne. Nic nesmis udelat jinak nez obvykle. A musime si promluvit s Finlayem. Ceka telefon z Washingtonu. Potrebujeme co mozna nejvic informaci o Shermanu Stollerovi. Ale neboj se, neodstreli nas uprostred sluzebni mistnosti. Udelaji to nekde tise a nenapadne, nejspis v noci. Teale je tam jediny, kdo v tom jede, tak se snaz s nim nebyt o samote. Drz se porad vedle Finlaye, Bakera nebo Stevensona, ano?" Prikyvla. Sla se osprchovat a obleknout do prace. Za dvacet minut vysla z loznice ve sve uniforme. Upravovala si ji na tele. Pripravena do noveho dne. Pohledla na me. "Slibujes?" zeptala se. Znelo to jako otazka, omluva i ujisteni soucasne. Podival jsem se ji do oci. "To si pis, kocko," odvetil jsem a mrkl na ni.
